“je mnohem důležitější dotknout se lidí, než tlačítka spouště”
moje cesta k focení
Fotila jsem už nějaký ten pátek, ale moje cesta začala doopravdy až potom, co mi nečekaně, ze dne na den, bez rozloučení, odešel do nebe mladší brácha. Až tehdy, při prohlížení starých alb jsem si uvědomila, jak strašně důležité je mít zhmotněné vzpomínky. Dneska už chápu proč naše maminky všude nosily foťáky, proč vyvolávaly každý film a fotky poctivě lepily do alba. Focení se tehdy stalo mou terapií. Potřebovala jsem zastavit čas a uchovat si všechny důležité i nedůležité momenty.
Vystudovala jsem grafiku a mnoho let jsem se pohybovala v oboru. Právě fotografie je ten poslední díl skládanky, který mi chyběl v mém kreativním vyjádření. Fotky pro mě nejsou jen cvaknutí, ale snažím se do nich vnést trošku umění.
moje inspirace
Inspirují mě každodenní maličkosti, které často přehlížíme. Letmé pohlazení, oddaný pohled do očí, maminčina bezpečná náruč. Mám ráda, když jsou fotky emotivní a opravdové. Přestože je každé focení jiné, tak se na mých fotkách odráží specifický styl. Moje fotky jsou jemné a teplé. Zaměřuji se hodně na detail. Právě detailní záběry jsou v požadavcích většiny mých klientů.